Akademie věd a klavír

 Takový jsem měla čtvrteční večer.

Byla jsem na koncertě spolužáka ze střední školy, který se konal na vědecké půdě a bylo to moc milé. Spíš takové oddechové a rodinné, protože všichni z Ivanovy rodiny jsou hudebně nadaní a velmi se podporují. Slyšeli jsme klavír, flétnu, mluvené slovo a také došlo na společné zpívání naší fymny :-) 

Po delší době jsem si také popovídala se svou bývalou třídní učitelkou, naprosto úžasným člověkem, který dokázal v naší tak trochu hromdopolicetřídy najít dobré vlastnosti. Ne vždy měla naše třída dobrý prospěch, ale nějak jsme všichni dokázali držet při sobě, uměli jsme se podpořit a domluvit, čímž jsme nakonec na učitele zapůsobili a byly to děsně bezva čtyři roky! Vždycky když někoho z gymnázia potkám TAHLE nálada se mi s tím hned připomene.

Byl to opravdu fajn večer, teda kdyby se mi stále nerozepínal zadní knoflík na šatech a nezačala jsem se dusit u Bedřicha Smetany, ale co už.....

Noo s tím souvisí můj poslední postřeh. Nemoc je u nás stále aktuální téma, jedu na vlně druhých antibiotik, noci zatím probdívám s dráždivím kašlem, ale sedačku už jsem složila. Bylo to gesto, kterým chci už ten bacil vyhnat :-)